Hádají se ale nejen politici, spor o indický růst zasáhl velmi silně i akademiky, a to i mezi těmi největšími indickými jmény, světoznámými liberálními ekonomy Senem a Bhagwatim. Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen je známý pro své dílo týkající se teorie veřejné volby a Jagdish Bhagwati je průkopník v oblasti teorie obchodu (jeho medailonek lze nalézt na našem blogu ze dne 1. 3. 2012). Oba jsou vysoce respektovaní indičtí liberální ekonomové, kteří podporují deregulaci a brojí proti dotacím. Oba ale stůj co stůj hájí svůj vlastní recept na růst. Není to příliš překvapivé, když si uvědomíme, že jsou konkurenčními autory knih na trhu.
Cíl stejný, jen cesta se liší
V čem tkví rozpor mezi těmito ekonomy? Stručně řečeno – Bhagwati vidí nastartování růstu především prostřednictvím deregulace, ale pro Sena je nezbytná současná podpora vzdělávání a zdravotní péče. Sen jednoduše požaduje více veřejného financování základního zboží, přičemž Bhagwati tvrdí, že primární je zaměřit se na růst. Sen říká, že růst závisí na vytvoření dynamické pracovní síly schopné učit se během práce a k tomu je zapotřebí kvalitního vzdělání a zdravotní péče. Bhagwati věří, že volný trh (laissez-faire) dostatečně zvýší příjmy pro pracovní sílu, aby mohla sama investovat do vlastní zdravotní péče a vzdělání.
Neznamená to ale, že by Sen byl protireformním a Bhagwati proti veřejnému financování škol. Sen se mnohokrát veřejně vyjadřoval ve prospěch větší liberalizace, omezení byrokracie, reformy pracovního práva a snížení dotací na paliva, energie a hnojiva. Na druhou stranu Bhagwati argumentoval ve prospěch dalších reforem v sociální oblasti, i když by raději vynaložil veřejné peníze na „poukázky“, které by umožnily chudým rodičům platit za soukromé školy tak, jak je tomu třeba v USA.
Ve skutečnosti je Bhagwati větším ekonomem než Sen, který má mnohem blíže k filozofii. Sen je jedinečný v tom, že je také jedním z nejuznávanějších akademických filozofů a blízký spolupracovník a kolega učitel předního levicového filozofa 20. století Johna Rawlse a liberální ikony Roberta Nozicka. Cestu k realizaci myšlenek Sena i Bhagwatiho můžou otevřít vítězové indických parlamentních voleb v květnu příštího roku. A v tom je také celý háček.
Kdo bude premiér?
Jedním z hlavních důvodů bylo, že Sen vydal knihu o jednom z nejrychleji rostoucích indických států a států světa vůbec – o Biháru (viz blog z 9. 4. 2013). Zároveň vyjádřil přání, aby se Narendra Modi nestal premiérem. Modi je v současnosti hlava státu Gudžarát, který Indové nazývají „klenotem západu“ a kandidát středopravé BJP (Bharatiya Janata Party), největšího konkurenta Kongresu (Indian National Congress, INC) s lídrem, kterým je současný premiér Manmohan Singh, a Rahulem Ghandim, žhavým favoritem na nového předsedu vlády. Bhagwatiho spoluautor knih, Arvind Panagariya, na druhou stranu chválil v několika svých knihách růst Gudžarátu, čímž ho indický tisk katapultoval do pozice nejlepšího přítele Modiho.
Indie na rozcestí
Je jasné, že Indie stojí na křižovatce. Současná vláda již neplánuje reformy ani zásadní změny, odpočítává svůj konec. Situace je vážná. Deficit zahraničního obchodu se stále prohlubuje, roste vnější zadluženost země a investoři se k zemi obrací zády. Boom z doby před globální ekonomickou krizí a krátce po ní je minulostí, nicméně země zůstává stále velice zajímavým a nadějným trhem. Přejme si pro ni silnou a rozhodnou vládu, která prosadí návrat k růstu. Recepty má, teď jen podle nich léčit pacienta.
